Zlom ve prospěch kozlic nastal v roce 1925, kdy J. M. Browning zkonstruoval pro belgickou Fabrique Nationale d‘ Armes de Guerre svoji kozlici B25, známou také jako Superposé.

Na rozdíl od té doby luxusních individuálně vyráběných kozlic B25 byla od začátku konstruovaná s ohledem na sériovou výrobu. Bez ohledu na skutečnost, že již v roce 1929 velká ekonomická krize významně omezila prodeje loveckých zbraní, kozlice vyrazily do světa.

Kozlici B25 následovala Tuliem Marengonim zkonstruovaná Sovrapposti SO, kterou italská Fabrica di Armi Pietro Beretta začala dodávat na trh v roce 1935. Vývoj přervala druhá světová válka. Ještě kolem roku 1960 většina střelců z brokovnice střílela dvojkami, ať již na závodech, nebo na lovu.

Zbrojovka Brno vyráběla hned po válce vynikající dvojky ZP konstruktéra Píštěckého, které se vyznačovaly postranními zámky a vinutými bicími pružinami.

V Československu jako první vznikly napřed kozlice Holek, které po spojení Holkovy firmy se Zbrojovkou Brno nahradila další legenda, kozlice ZH, vyráběné od roku 1953 ve třech generacích až do roku 1999. Dvojky ZP skončily v roce 1996.

Dnes sportovní brokové střelbě vládnou prakticky výlučně kozlice. Přesto, dvojky mají své příznivce, hlavně pro lovecké účely, zejména v Anglii. Anglická dvojka je pojem, konec konců v Anglii přišla na svět většina konstrukčních řešení u dvojek používaných.

Dvojky jsou dnes do značné míry záležitostí „panských“ zbraní, ty nejlepší se dodnes vyrábějí v Anglii, Purdey, Greener, Rigby, Holland & Holland, nebo v Itálii, Beretta, Fausti. Levné varianty se vyráběly napřed ve Španělsku, zejména v okolí Eibaru, ale dnes roli ekonomické zbrojnice Evropy převzalo Turecko.

Zpočátku byly „turkyně“ laciná exotika a nic moc. Dnes již turecké brokovnice nejsou nic mimořádného. Za poslední roky si troufnu tipnout, že v Evropě začínají převažovat. Turci se naučili vyrábět zbraně a dnes ti kvalitní vyrábějí i pro renomované značky, ačkoliv ty to většinou nepřiznají.

Ale Turecko má asi 85 milionů obyvatel a ti všichni chtějí jíst. Zbrojní průmysl se v Turecku nebývale rozvinul a soustředí se především ve dvou oblastech, u Istambulu a u Konye ve středním Turecku. Ačkoliv jsou zde velké koncerny, vzešlé typicky z licenční výroby vojenského materiálu, jádro civilní zbrojní produkce tvoří malé firmy, navzájem výrazně kooperující. Kvalita je rozdílná a platí, že co si zaplatíte, to dostanete.

Na letošním veletrhu IWA 2024 turečtí výrobci palných zbraní, zejména brokovnic, byli schopni naplnit většinu haly 1.

Na letošní IWA jsem si také všiml výrobce Kral Arms a jejich zbraně jsem pak znovu viděl na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem. Teď jsem konečně dostal díky laskavosti dovozce, českobudějovické firmy Šubrt Zbraně a střelivo, příležitost si osahat první z nich, brokovou dvojku Kral SBS 20.

Konstrukce Kral Arms SBS 20

Zbraně Kral se odlišují od vysloveně laciných tureckých zbraní nízkou mírou kooperace a využití typových součástí. Dělají si maximum dílů sami a jsou tak nezávislí. Dvojka SBS 20 je slušně vyrobená, ale nikoliv luxusní zbraň.

Konstrukčně má závěr typu Purdey s dvojitě zapadajícím klínkem a zdvojenými háky na hlavňové objímce. Zámky jsou skříňkové, s vnitřními kladívky hnanými vinutými pružinami uloženými vzadu, opřenými o spodní části kladívka. Spoušťové páky jsou uložené nahoře a drží kladívko za hlavu. Pojistka přerušuje spojení mezi spouští a spoušťovou pákou. Hmatník je na krku pažby, odjišťuje se zatlačením hmatníku směrem dopředu.

Zbraň při otevření závěru nezajišťuje automaticky, pojistka si stále drží polohu, kterou jí určil střelec.

Spoušťový mechanismus je s jedním jazýčkem, s možností volby pořadí odpálení hlavní na hmatníku pojistky. Přepínač pořadí odpálení je mechanický, není tedy problém s opakováním výstřelu i pokud náboj v první hlavni selhal.

Hlavňový svazek nemá výraznou lištu, jen do lehkého oblouku vydutý krycí plech a mosaznou perličkovou mušku na konci. Hlavňový svazek je osazen vytahovačem a má výměnné vnitřní zahrdlovací nástavce, čoky. Ke každé zbrani jich patří celkem pět, z nichž dva jsou rovnou nainstalované v hlavních.

Hlavně jsou dlouhé 71 cm, komory jsou v ráži 20/76, tormentované i pro použití ocelových broků.

Pažba je americká z ořechového dřeva, úhledného, ale nikoliv luxusního, opatřená pryžovou botkou. Pažba je přímá, pokud je vyhnutá, není vyhnutí okem zjistitelné. Předpažbí je ploché, na přední hraně šikmo zpětně zaříznutá. Úchopové plochy jsou zdrsněné poměrně hrubou kosočtverečnou rybinou. Předpažbí na svazku drží Deeleyova klapka. Dvojka je již v základu osazená poutky na nosný popruh.

První dojem a zpracování

První dojem z dvojky SBS 20 je lehkost, jakou jsem u ocelové brokovnice opravdu nečekal. Katalog uvádí 2,8 kg a váha údaj přibližně potvrdila, rozdíl od katalogové je dán rozdílnou hustotou dřeva.

Druhý dojem je opět velice příjemný. Vnější povrchy jsou pěkně zpracované, hlavně jsou sytě černé a mírně lesklé, baskule je velmi hezky mramorovaná, ale nebyl jsem schopný určit, zda je to výsledek tradičního uhlíkového mramorování v peci nebo nějaký modernější postup.

Každopádně první dva dojmy jsou velmi slušné, ale já jsem pokračoval se zkoumáním víc do hloubky.

Ze zbraně jsem sejmul pažbu. Tady je již vidět, že neviditelným nefunkčním plochám je věnována menší pozornost, najdeme na nich stopy po obrábění. Pozorná prohlídka spojená s hledáním pomocí různých odlesků světla pak najde stopy i na vnějším povrchu baskule pod mramorováním. Ale to je již opravdu „hrabání špendlíčkem“ a snaha najít chybku za každou cenu.

Jako celek dvojka dělá na první pohled velmi slušný dojem, skoro lepší, než jak by napovídala cena.

K testu jsme použili náboje sportovní Rio Top Target, navážka 24 g broků, velikost broků 2,0 mm a 2,4 mm, rychlost výrobce udává 380 m.s-1; lovecké Rio Game Load, navážka broků 28 g, velikosti broků 3,25, 3,5 a 4,0 mm, rychlost výrobce udává na krabičce na polepu 380 m.s-1, v katalogu 403 m.s-1, kde je pravda jsme nehledali. S ohledem na probíhající sezónu kachen na tahu jsme přidali náboje Rio Gameload Bluesteel s ocelovými broky; navážka broků 24 g, velikost broků 3,25 mm, rychlost výrobce udává 400 m.s-1.

Na loveckém kole

První dojem na loveckém kole: s lehkou sportovní laborací je dvojka dobře ovladatelná a subjektivně kope míň, než bych od takto lehké zbraně čekal. Je vyvážená jako poměrně těžká na hlavně, těžiště je posunuté dopředu tak 5 cm před hlavňový čep. To by ale mělo snadnou odpomoc dovážením do pažby.

Mám obecně dvojky rád, měl jsem jich v rukou již docela dost, ale tahle je pocitově opravdu lehounká, i když má vlastní dvojka v ráži 12 je těžší jen o 180 gramů. Na střelnici je kromě mě také sportovní střelec Daniel Korčák, juniorský mistr světa ve skeetu, mistr Evropy a instruktor a Hanka, která se učí střílet z brokovnice. Svým způsobem ideální kombinace.

Jako první nabíjím sportovní Rio Target s brokem 2,0 mm a stoupám si pod vysokou věž. Povel, terč vylétá, házím dvojku do ramene a prásk. Holub se rozletěl. Tak teď nízké. Hop! SBS 20 je opravdu lehoučká, ale je dost času, vedu si terč až skoro „k boudě“, zakrývám ho hlavněmi a prásk. I tenhle holub se rozsypal.

Pokračuji na dalším stanovišti, se střídavými úspěchy jsem došel až ke čtyřce uprostřed kola a měním náboje za brok 2,4 mm.

Pokračuji po obvodu kola k nízké věži. Obě laborace mají navážku 24 gramů a udávají stejnou rychlost, nepozoruji rozdíl. Končím vydařeným dvojstřelem.

První terče a těžší laborace

Předávám zbraň Hance. Teď má slovo Daniel. Vysvětluje základy míření brokovnicí a střelby na odlétající terč. Hanka zkouší nasucho vést holuba. Pak dostává náboj a vystřelí si. Napřed v klidu, staticky, jenom do valu, aby si vyzkoušela, co výstřel udělá se zbraní i s ní. Ještě jednou, pak do prázdné krabičky, která po výstřelu uspokojivě nadskočila. Hanka má viditelně radost.

Ale to už se vkládá do věci Dan. Zopakuje Hance, jak střílet na odlétajícího holuba. Hanka si rovná zbraň do líce a dává povel. Vrhačka zarachotí, terč vylétl, Hanka švihla hlavní a prásk. Terč letí dál. Dan vysvětluje, že nemusí hlavní táhnout tak rychle, stačí si terč nechat sednout na mušku a jen zlehka potáhnout. Výstřely se opakují, není to tak jednoduché, jak se to poví, ale nakonec Hanka rozbíjí první terč. A potom ještě jeden, a nakonec i ten přilétající.

Přecházíme na těžší, lovecké laborace 28 gramů. Teď už se dvojka do ramene opře podstatně citelněji. Copak Daniel nebo já, jsme hmotní chlapi, máme už svoje nastříleno, ale i s loveckou laborací mám dojem, že se „dvacítka“ chová velmi příjemně. Předávám zbraň Hance a varuji: „Opatrně, víc to kopne.“

Hanka namíří do valu a prásk. Teď už jde do zákluzu, plavé vlasy mávnou kolem pažby. Viditelně překvapená Hanka se ale jen tak nedá a na Danův povel střílí další ránu. Daniel jí vysvětluje, že do těžké laborace se musí víc opřít a hlavně, teď už musí opravdu pořádně zapřít pažbu do ramene. Čím lépe „splyne pažba se střelcem“, tím lépe tlumí střelec zpětný ráz. Za chvíli Hanka zvládá i lovecké laborace. Buď je šikovná, nebo je Dan dobrý instruktor, nebo obojí.

Jako poslední zkoušíme lovecké laborace s ocelovými broky. Rio Gameload Bluesteel obsahuje 24 gramů broků, ale je jich víc, ocel je lehčí než olovo, do gramu je víc broků, a jsou o 20 m.s-1 rychlejší než olověné sportovní laborace. Podle výpočtu by měly být „oceláky“ někde mezi sportovní a loveckou laborací, subjektivně mi připadaly spíš blízké těm sportovním, ale je to jiný náboj. Neumím říct přesně proč je to jiný náboj, je to prostě jiná rána, tak trochu jako ostřejší. Z hlediska ranivosti nevidím v jejich nasazení přínos, spíš naopak. Ale „befél je befél“, zvlášť ten bruselský, a tak se s ocelovými broky budeme muset sžít.

Dojmy po testu

Obešli jsme několikrát lovecké kolo a shrnujeme si dojmy. Zbraň měla zcela spolehlivou funkci, trošku tužší chod závěru je dán skutečností, že jsme testovali zcela novou zbraň, která měla za sebou jenom tormentační výstřely u výrobce.

Chod spouště byl hladký, odpor přiměřený, reset, tedy povolení spouště potřebné k přepnutí z jednoho zámku na druhý, byl přijatelný, ačkoliv ze začátku se Hance a mě stalo, že jsme po ráně nepovolili dostatečně prst a „nezatuplovali“. To jsou ale věci, které by ale po krátkém sžití se zbraní odezněly samy, nic zásadního.

Shodujeme se, že z uživatelského pohledu není dvojce Kral SBS 20 co vytknout. Polohy ovládacích prvků zbraně jsou jisté a bezpečné, prvky samy jsou v dobrém dosahu. Ano, skryté, nepohledové plochy nesou stopy po obrábění, ale slícování dřeva s kovem není co vytknout a povrchové úprava vnějších, pohledových ploch je čistá, povrch je jednolitý. Neumím říci, zda mramorování na baskuli je klasické, dosažené napouštěním povrchu uhlíkem a náhlým zchlazením, nebo zda se jedná o nějaký modernější chemické postup, například nitridování, ale výsledek je v každém případě pohledný.

Povrch dřeva je chráněn pololesklým lakem. Nevadí mi to, ačkoliv osobně dávám přednost tradičnímu olejovému povrchu. Lak je jednodušší na údržbu, tedy pokud nebouchnete pažbou o kámen, je prakticky bezúdržbový, olej bývá snazší na opravu, pokud již k poškození dojde.

Zdrsnění úchopových ploch je tak akorát, aby dávalo pevný úchop, přitom není agresivní a nedře střelci ruku.

Jak já, tak Daniel Korčák, oba si pochvalujeme výměnná zahrdlení, která staví dvojku pevně mezi moderní brokovnice.

Hance chyběla na brokovnici lišta, já jsem ji nepostrádal. Mosazná muška mi připadala plně dostatečná, Daniel i Hanka by přivítali nějakou světlovodnou mušku, výměna by asi neměl být problém.

Závěr

Pokud shrnu všechno, co jsem při testování dvojky Kral SBS 20 zjistil, pak na závěr je třeba předznamenat, že ráže 20 je považovaná za nejmenší univerzální brokovou ráži a že subjektivně jsme ani já, ani Daniel Korčák neměli pocit, že by 20 byla méně účinná při střelbě na loveckém kole. Ostatně navážka broků 24 g je stejná jako má náboj ráže 12.

Po testu na střelnici v Sedlečku ji vnímám jako univerzální brokovnici v cenově dostupné relaci, která má čím oslovit zejména uživatele, kteří z nějakého důvodu hledají lehkou zbraň.

Kral SBS 20 není retrobrokovnice, má hlavně s výměnnými zahrdlovacími nástavci, což ji jasně řadí mezi moderní soudobé zbraně. Na rozdíl moderních italských dvojek, Beretta, Fausti, se nejedná o luxusní, ale „jenom“ o solidní, v podstatě umírněnou pracovní zbraň, která těží ze spojení léty prověřené konstrukce závěru Purdey s moderními výrobními technologiemi a nízkou cenou tureckou práce.

Pokud mi dovolíte přirovnání z dob minulých, pak SBS 20 možná není zbraň pro paní hraběnku či komtesu, ale určitě udělá čest a potěšení jejich společnicím. Ale také každému, komu ubývají síly nebo kdo chce lehkou pracovní „flintičku do traktoru“ či „na špacír po revíru“.

V minulosti byla sportovní broková střelba především nácvikem na loveckou praxi, drobná bývala ještě v 50. a 60. letech minulého století naší hlavní lovnou zvěří. Zlom nastal někdy 80. letech. Dnes, po padesáti letech, jsou hony na drobnou spíš ceněnou výjimkou, mimořádným zážitkem, zejména pak hony ve volné přírodě. Lov pernaté drobné zvěře je přece jen jiný buď v bažantnicích, nebo na vodní ptactvo. Dlouho jsem věřil v zázrak návratu klasických honů ve volné přírodě, ale nějak se nedostavuje.

Přesto, střelba na pohyblivé cíle je radost, která má nemalé množství příznivců a každý rok na střelnici potkávám nové tváře. Kdo jednou zažil, jak se po výstřelu rozletí „holub“ na spršku střepin a obláček prachu po plném zásahu, většinou je chycen nadobro.

V minulosti umění brokové střelby dominovaly dvojky, kozlice byly drahé a bylo jich málo. To všechno se mělo změnit v roce 1925, kdy John M. Browning pro belgickou Fabrique National postavil kozlici nazvanou francouzsky Superposé, případně Model B25. Ta se stala první skutečně průmyslově, sériově vyráběnou kozlicí.

A nebyla poslední, Tullio Marengoni vytvořil pro italskou Berettu v roce 1935 svoji Sovraposti SO. Obě žijí dodnes, B25 se dočkala letos 8. generace B825, Beretta SO10 je 10. generace.

Kozlice si našly cestu ke střelcům a postupně vytlačily dvojky z jejich dominantní pozice. Situace se začala lámat někdy kolem 60. let 20. století, kdy kozlice začaly převažovat i ve sportovní střelbě. Dnes jsou kozlice jednoznačně dominantní. A dělá je snad každá větší zbrojovka. Kdyby ne vlastními silami, tak alespoň jako rebrandované zbraně.

Roli levné zbrojnice Evropy v meziválečném a krátce poválečném období se ujaly španělské zbrojovky z Baskicka, z oblasti Eibaru. Španěly z této pozice někdy kolem 70. a 80. let 20. století vytlačily turecké zbrojovky. Ty se zejména díky poválečné licenční výrobě postupně naučily vyrábět brokovnice, které nakonec „španělky“ zcela odsunuly na vedlejší kolej. Dnes je Turecko asi největším světovým producentem brokovnic vůbec. Kvalita výrobce od výrobce kolísá, i když trend je obecně rostoucí. Každopádně lze říci, že pokud si zaplatíte, dostanete brokovnici v plné evropské kvalitě.

Kral Arms Sport a Tundra

Jedním z tureckých výrobců je i firma Kral Arms, nebo Silah, pokud chcete dodržet označení vyražené na hlavních, která nabízí celou paletu brokovnic. Není to tak dlouho, co jsme vám představili dvojku a brokový automat. Teď přišla řada na kozlici.

K testu mi dovozce, firma Zbraně Šubrt z Českých Budějovic, nabídla kozlice Kral Sport Trap a Kral Tundra, postavené na shodném závěru. Jak název napovídá, Sport je kozlice určená pro sportovní střelbu, Tundra je lovecká kozlice. Obě zbraně byly v ráži 12x76, tormentované pro použití ocelových broků.

Společný závěr a spoušťový mechanismus

Dovolte mi říci napřed pár slov o společném lůžkovém závěru – baskuli obou brokových kozlic a jejich spoušťovém mechanismu. Jedná se o svébytnou konstrukci, kterou se liší od mnoha jiných „turkyň“, které jen kopírují osvědčené vzory. Konstrukce v sobě kombinuje prvky Browningovy kozlice, uzamčení příčným, podélně suvným klínem, a Marengoniho konstrukce, dělený hlavňový čep posunutý přibližně o polovinu průměru hlavňového čepu vzhůru, do profilu spodní hlavně. Ale nebere si je úplně.

Na rozdíl od Browningova závěru háky pod hlavní nezapadají do zcela průchozího otvoru ve dně baskule, Kral má ve dně jen masivní vybrání. Marengoniho závěr má typické lichoběžníkové opěrné ozuby na horní ploše boků baskule a uzamyká na horní straně lůžka dvěma závorami do hlavňové objímky, Kral toto nemá, uzamyká jedním podélně suvným klínem, který je zjevně inspirován Browningovým řešením. Prostě, je to samostatná konstrukce, postavená na spolehlivých, jednoduchých řešeních.

Charakteristickým znakem baskule je robustnost, konstruktér zjevně spoléhal na masivnost funkčních ploch. Navíc, závěr je celoocelový. Boky baskule jsou v případě Tundry odlehčeny mírným reliéfním vybráním, Sport je má hladké. Otvírání závěru je řešeno klasickou Scottovou temenní kličkou.

Bicí a spoušťový mechanismus se napínají při otvírání závěru, sklápěním hlavní. Bicí mechanismus má vnitřní kladívka, poháněná vinutými bicími pružinami. Spoušťové páky jsou zavěšené shora, drží kladívka za hlavy. Spoušťové páky ovládá jednospoušť. Přepínání po výstřelu je mechanické, takže k přepnutí na druhou hlaveň dochází i v případě, že náboj v první hlavni selhal a nevytvořil žádný impuls, který by hlaveň přepnul.

Pojistka je sdružená a s voličem pořadí odpálení hlavní, umístěná klasicky na krku pažby. Protože se v jednom případě jedná sportovní zbraň, zůstává pojistka v poloze, kterou jí naposledy udělil střelec, zbraň se při otevření závěru sama nezajišťuje.

Hlavně, pažba a provedení

Baskule tedy je jednotná a hodně podobného najdeme i na hlavňových svazcích obou brokovnic. Hlavňová objímka je nedělená, monoblok, krycí plechy jsou v plné délce hlavní, ventilované pro lepší chlazení. V objímce jsou usazeny vyhazovače. Lišta je zvýšená u verze Sport, u verze Tundra jen mírně, šířka je rozdílná pro každý model. Tundra má štíhlejší 8mm lištu, Sport má 10mm lištu s neobvyklou středovou drážkou. Horní plocha lišt je matovaná křížovým zdrsněním, drážka v liště Sportu je podélně rýhovaná. Obě lišty jsou ventilované.

V ústích hlavní jsou osazené zahrdlovací nástavce, čoky, s dotahovacími ploškami přesahujícími ven z hlavně, ke zbrani se dodává sada obsahující 5 nástavců. Muška je u obou brokovnic světlovodná, červená.

Pažba je z tureckého ořechu, jak taky jinak u turecké zbraně, amerického typu, přímá. Úchopové plochy jsou zdrsněné klasickou křížovou rybinou.

Předpažbí je zespodu skoro válcové, na horní straně je vybraná drážka, která poskytuje lepší úchop, respektive oporu prstům levé ruky k dotažení předpažbí do dlaně. Předpažbí na místě drží Deeleyova klapka. Zbraně jsou hned od výrobce osazené poutky na řemen.

Tundra má hlaviště pažby pevné, Sport má výsuvnou botku a hřbet lícnice. Povrchová úprava je podle mě nějaký syntetický lak, i když se snaží dělat a na první sáhnutí i opravdu dělá dojem olejového povrchu.

Hlavně jsou černé, baskule je matně bílá s laserovou jednoduchou rytinou.

Zpracování zbraní

Po technickém popisu mi dovolte pár slov k provedení zbraní. Slícování dřeva a oceli bylo perfektní, tady není kozlicím Kral co vytknout. Povrch baskule je matný, je to taková trochu zvláštní matná bílá, je to nezvyklé, ale je to povrch, který je rovnoměrný po celé baskuli a umím si představit, že bych s ním žil a neurážel mě.

Snad jako všechny turecké brokovnice i Kral Tundra a Sport mají perfektně černý, hluboký brynýr na hlavních. Tohle se Turkům prostě nedá upřít, černění umí. Křížové drsnění lišty je trochu hrubší, ale plně funkční. To samé mohu říci o zdrsnění na opěrné ploše temenní kličky. Proč jsou klička a lučík spouště lesklé jinak než zbytek černěných ploch zbraně, nevím.

Nepohledové plochy jsou obrobené funkčně. Zapomeňte na leštění, pokud nemá funkci. Stopy po třískovém obrábění jsou ponechány, pokud to funkci nevadí.

Mechanismus závěru je přiměřeně tuhý, zbraň má za sebou jen pár ran při tormentaci. Chod spouště je krátký, odpor přiměřený, subjektivně se nezdá, že by se měnil při přepínání mezi hlavněmi.

Kral Sport na střelnici

Kozlice Sport je vyvážená přesně na hlavňový čep, prvních několik cvičných nahození ukázalo, že pažba je dlouhá tak akorát, ale že by možná stálo za úvahu upravit výšku lícnice. Imbusový klíč to během okamžiku napravil.

Vracíme se na stanoviště. Vysoká lišta na Sportu vede ke vzpřímené, zvednuté poloze hlavy, kterou mám spojenou spíš s trapem. Ten pohled je trochu nezvyklý, drážka v liště má jiný odstín a pomáhá srovnat se stranově s terčem. Muška je přitom trošku utopená v liště, ale stejně ji moc nevnímám. Střílím a Dan mě pozoruje. Přitom radí. Tohle je velká pomoc, člověk se netrápí sám, ale má za zády někoho, kdo umí poradit a posunout střelce zase o terč dál.

Po chvíli Dan vytahuje z kapsy imbus, bere si brokovnici a upravuje délku pažby. „Zkus to takhle.“ Ejhle, zase mám pocit, že je holuba víc času. Znovu střílím, po chvíli mi Dan opět upravuje pažbu, tentokrát lícnici.

Ano, u brokovnice jednoznačně platí, že „hlaveň střílí, pažba strefuje“. Poprvé mám brokovnici se stavitelnou pažbou a jednoznačně myslím, že to přísloví je pravdivé. Je možné, že míru podpory si člověk sám namlouvá, ale počet zásahů říká, že úspěšnost se zlepšuje. Určitě na tom má zásluhu i Dan a jeho doporučení, jak si na kterého holuba stoupnout.

Zkoušíme vyměnit zahrdlení. Postupně zavírám ústí. Nevnímám velký rozdíl mezi zahrdlením válcovým, skeetové, cylinder, a zlepšeným válcem, čtvrtinové, improved cylinder, ale tříčtvrtinové, improved modified, a plné, full, se projeví větší náročností na přesnost zamíření a také terč, správně zasažený s válcovým zahrdlením se rozpadá jinak, střepiny a velké úlomky, než když ho „vygumujete“ plným zahrdlením, z terče zůstane na obloze drť, drobné střepiny nebo jen prach.

Čím větší zahrdlení, tím větší zpětnorázové síly, ale nemám pocit, že by to při hmotnosti sportovní brokovnice kolem 3,8 kg dělalo nějaký podstatný rozdíl. Rozdíl v účinném dostřelu je ovšem znatelný.

Rozdíl mezi 24gramovou laborací skeetových Sellier & Bellot a loveckým, 34gramovým Rio, je jasně znatelný, ale není to něco, co bych vnímal jako problém. Fyziku člověk neošidí, ale hmotnost těžké sportovní kozlice zvýšení zpětnorázových sil docela účinně tlumí.

Kral Tundra na střelnici

Zkoušíme loveckou Tundru. Rozdíl v hmotnosti je asi 300 gramů, tj. necelých 10 % hmotnosti zbraně, ale je citelný. Vyvážení je stejné, ale kratší hlavně znamenají i menší moment setrvačnosti, a tak ze začátku hlavněmi „mávám“. Navíc si uvědomuji, že jsem přešel z Danem naladěné pažby na tovární standardní rozměr. Samozřejmě, že se s ní dá střílet. Vlastně se s ní dá střílet docela dobře, ale v porovnání s „pažbou na míru“ ten přechod vnímám úkorně.

Dan mi znovu „rovná laufy“. Rovnám se, začnu se blížit nástřelu se Sportem, ale chce to víc úsilí a hlavně jsem pomalejší. Na jednotlivé terče to nevadí, ale na dvojstřelech je cítit, že druhý terč už střílím mnohem dál, než bych podle Dana měl. Výsledkem je, že při malých zahrdleních se může stát, že terč se „procedí“ mezi řídkým brokovým shlukem bez poškození.

Lehčí Tundra je citlivější na použité střelivo. Rozdíl mezi sportovními 24 g Sellier & Belloty a loveckými Rio s 34 gramy broků je mnohem znatelnější. Jsem statný chlap, mám hezkých pár kilo nad optimální hmotnost, a umím se do brokovnice opřít, takže mi střelba loveckými náboji nedělala potíže. Ale pokud by se jednalo o střelce drobnější postavy, je dobré tohle mít na paměti. Přesto, když se k nám na střelnici přidala Hanka, viz můj test brokové dvojky Kral v Myslivosti, vypadá to, že brokovnice Hanku zaujaly, sáhla po lehčí Tundře a bez problémů zvládala i lovecké laborace.

Spolehlivost a ovládání

Obě zbraně fungovaly po celý test zcela spolehlivě, bez jakýchkoliv problémů. Spolehlivá byla i funkce vyhazovačů, které sice vyhazovaly poněkud decentněji, ale možná mi to bylo příjemnější, než když vyhazovaná nábojnice střelci málem vyrazí oko.

Spouště sice nemají regulovatelný dosah, ale mají čistý, hladký chod s čistým bodem odpálení. Nic nikde nedrhne.

Pojistka, resp. přepínač pořadí odpálení hlavní má polohy jisté a spolehlivé, nezajišťuje automaticky ani u lovecké Tundry, ale to v mých očích cti netratí.

Shrnutí

Dovolte mi teď shrnout všechno zmíněné. Brokovnice je dnes primárně sportovní nástroj, spíš než lovecká zbraň. Tundra je lovecká zbraň, postavená tak, abyste v ní celý den v leči dokázali chodit a postávat, a přitom vás neutahala. Je jednoduchá, účelná, splňuje nároky na moderní loveckou kozlici a pokud hledáte pracovní, funkční zbraň, je jednou z dobrých voleb. V mých očích je výrazným plusem skutečnost, že přepínání hlavní je mechanické, nezávislé na úspěšném odpálení prvního výstřelu.

Kral Sport je klasický sportovní nástroj, ale umím si představit, že například na lov vodní pernaté, kde budete stát celý den více méně na jednom jediném místě, vám může udělat spoustu radosti. Nebo pokud budete mít nosiče / nabíječe. Osobně ale největší využití vidím pro sportovní účely. Tady naopak vyšší hmotnost pomáhá tlumit zpětný ráz a zvládat velké tréninkové dávky výstřelů.

Brokovnice Kral Sport není z rodu luxusních a špičkových. Ale umím si představit, že je to velmi dobrá volba pro někoho, kdo chce začít s brokovou střelbou. Přitom ocelová baskule skýtá naději na dlouhou životnost. Brokař se totiž nerodí, brokař se musí k umění prostřílet. Jen málokdo se vystřílí k vysoké sportovní úrovni dřív, než bude pomyslně stát po kolena v prázdných nábojnicích. A to je právě síla Kral Sportu. Ocelová konstrukce dává naději na dlouhou životnost, pažba umožňuje snadné přizpůsobení rozměrů střelci. Příznivá cena vám přitom nechává spoustu peněz na náboje a terče. Když budete začínat, stejně nebudete vědět, co je pro vás to pravé. Kral Sport vás to naučí, umožní vám laborovat s rozměry pažby, dá vám základy. Teprve když budete mít základy, budete vědět, co vám vyhovuje a přijde čas na hledání konečné zbraně.

Zbraň fungovala na principu dlouhého zákluzu hlavně. Hmotný zákluzový celek nepotřeboval odběr plynů z hlavně a díky své hybnosti poskytoval značnou rezervu pro spolehlivou funkci s různými druhy střeliva. Charakteristickým znakem bylo svislé ukončení pouzdra závěru, které dalo příčinu přezdívce „Humpback – Hrbáč“.

Spolehlivá zbraň s charakteristickým zvukem Bum-ta-ta-ta, daným kinematikou závěru, odstartovala novou éru brokové střelby, popularitu si získala zejména pro lov vodní pernaté na amerických velkých vodních plochách. K tomu přispěla i trubicová nábojová schránka pod hlavní, která pojala až 4 náboje, další se vešel do nábojové komory, řešení osvědčené již na jiné průlomové Browningově konstrukci, brokovnici 1887 a 1893. A k tomu možnost kdykoliv doplnit náboje ve schránce.

Za zmínku snad stojí, že brokovnice postavené na principu dlouhého zákluzu hlavně vyráběla krátce po II. světové válce v letech 1947 až 1949 i Česká zbrojovka Uherský Brod – model ČZ 241. Vzniklo celkem 18 242 kusů této zajímavé a v své době celkem oblíbené zbraně.

Není divu, že samonabíjecí brokovnice se rozšířily po celém světě, jak jako lovecké, tak jako služební a vojenské zbraně. Systém s dlouhým pohybem závěru sice tlumil vnímání zpětného rázu, ale některými uživateli je kritizován jako pomalý. Proto v druhé polovině 20. století přešly samonabíjecí brokovnice na systémy s nehybnou hlavní a závěrem uzamčeným rotací závorníku nebo s kývavou závorou, poháněnými spalnými plyny odebíranými z hlavně.

Pracovní cyklus takto koncipovaných zbraní citelně zrychlil, ale přibyly problémy s odvodem spalných plynů použitých k pohonu závěru. Ty se podařilo zcela uspokojivě vyřešit. Vývoj samonabíjecích brokovnic ale neskončil.

V roce 1969 italská firma Benelli představila novou samonabíjecí brokovnici, kterou zkonstruoval Bruno Civolani na základě principu popsaného Carlem Sjogrenem. Tento systém využíval různé setrvačnosti jednotlivých částí závěru a nepotřeboval žádný odběr plynů. Kouzlo spolehlivé funkce spočívá ve správném naladění hmot a pružin závěru.

Benelli model 121 zahájila novou éru samonabíjecích brokovnic a většina dnes konstruovaných „automatů“ je postavena právě na tomto principu. Ostatně i sama firma Browning použila před asi pěti lety při reinkarnaci pověstného „Hrbáče“ právě setrvačný princip.

Vyrábí ekonomické zbraně střední třídy a nabízí je v úctyhodném sortimentu. Nabízí výkonné plynovky a větrovky, ale hlavně jsou to brokovnice. O jejich dvojce jsme psali nedávno, upřímně, ta dvojka v ráži 20 vůbec nebyla špatná a na loveckém kole jsme si ji opravdu užili. Kral nabízí i kozlice, dokonce hned v několika provedeních a asi nepřekvapí, že nabízí i samonabíjecí brokovnice, model Azarax.

Konstrukce a ovládací prvky

Azarax nepodlehl módnímu trendu a má závěr poháněný spalnými plyny odebíranými z hlavně. Závěr je uzamčený kyvnou závorou nesenou na závorníku, která uzamyká závěr do hlavňové stopky. Pohon závěru obstarává prstencový plunžr, který klouže po trubici nábojové schránky, výdech z plynového nástavce je do předpažbí. Pouzdro závěru je z lehké hliníkové slitiny.

Bicí a spoušťový mechanismus je osvědčené koncepce s vnitřním kladívkem, tady asi se hned tak nějaké revoluce nedočkáme. Celý bicí a spoušťový mechanismus lze vyjmout ze zbraně jako jeden celek, nesený na rámu, který tvoří zároveň lučík spouště.

Manuální pojistka je příčně suvná, na zadní úponě lučíku spouště a jistí pohyb spoušťového jazýčku. Dalším ovládacím prvkem je uzávěrka nábojové schránky v podobě malé páčky s kulatým hmatníkem na levé straně přední úpony spoušťového lučíku. Poslední je vypouštěč závěru – kulaté tlačítko přibližně na úrovni napínací rukojeti v přední poloze závěru.

Pažba je přímá, americká, z ořechového dřeva. Hlaviště pažby je osazené lamelovou botkou ze syntetické pryže, která příjemně tlumí zpětný ráz, pokud používáte těžké lovecké laborace. Úchopové plochy jsou zdrsněné hrubým ražením do podoby jakéhosi hrubého pískového designu. Je to tak trochu designová záležitost, ale je plně funkční.

Osobně bych přivítal, kdyby čelo pistolové rukojeti bylo nějaký centimetr víc vepředu, ubrat je u dřeva snazší než přidávat, ale kritické to nebylo. Spíš otázka zvyku.

Součástí zbraně jsou výměnné zahrdlovací nástavce, které v instalovaném stavu nepřečnívají přes ústí hlavně. Tormentace pro ocelové broky je myslím dnes již u nové zbraně samozřejmá.

Pouzdro závěru je z lehké hliníkové slitiny, závěr a hlaveň jsou pochopitelně ocelové. Lišta nad hlavní je ventilovaná, horní plocha je zdrsněná křížovou ražbou, která celkem účinně zamezuje odrazy světla. Na konci lišty je červená světlovodná muška.

Obecně, ačkoliv nejsem nijak mimořádný brokař, spíš průměrný, přesto jsem se již dostal do stádia, kdy mušku na liště prakticky nevnímám. Přesto, nebo právě proto, bych dal přednost vláknu jiné barvy. Ale to je moje individuální preference. Faktem je, že výměna by asi nebyl problém a lišta nad hlavní, kterou vnímám mnohem výrazněji, je matná, bez odrazů a poskytuje velmi dobrý záměrný obraz.

Kral Arms vyrábí Azarax ve více různých provedeních, to mnou zkoušené mělo kovové části chráněné převážně cerakotem bronzové barvy, dřevěné části pažby měly na omak příjemný olejový povrch.

Rozborka

Rozborka je shodná jako u většiny samonabíjecích brokovnic. Zajistěte zbraň a opakovaným pohybem napínací rukojeti vyprázdněte schránku na náboje. Po vyprázdnění schránky nechte závěr v zadní poloze. Odšroubujte čepičku na předku nábojové schránky a stáhněte směrem dopředu z trubice schránky předpažbí. A po něm i hlaveň.

Vyklesněte zdvojené táhlo pohonu závěru z prstencového pístu a stáhněte píst z trubice. Uvolněte závěr a zadržte jej kousek před krajní přední polohou tlakem na čelo závěru. Vyjměte tahem napínací rukojeť. Nyní lze závěr i s táhlem vyjmout směrem dopředu pouzdra závěru. Tím je běžná rozborka u konce.

Jednou za čas je ještě možné vytlačit příčný čep před lučíkem spouště a vyjmout celé spušťadlo, bicí a spoušťový mechanismus, ze zbraně. Tak je možné jej celý vyčistit od prachu a nečistot. Sborka je shodná, bez záludností, jen v opačném pořadí.

Pečlivá kontrola provedení ukázala, že ačkoliv je zbraň solidně slícovaná, bez nadměrných vůlí, výrobce nechal na nepohledových nefunkčních površích stopy po obrábění. Hodně to bylo vidět třeba na plunžru pohánějícím závěr a táhlech závěru. Pohledovým plochám ale není co vytknout a funkce byla bezvadná.

Na střelnici

Teď již byl čas zajít na střelnici. V našem případě to byla střelnice v Sedlečku a na ní také opět Daniel Korčák, juniorský mistr světa ve skeetu, mistr Evropy a instruktor.

Příprava zbraně ke střelbě je v režimu shodném snad se všemi soudobými samonabíjecími brokovnicemi. Zajistěte zbraň, otočte ji spodní stranou vzhůru, abyste viděli dobře na nabíjecí okno a naplňte nábojovou schránku – vejdou se do ní 4 náboje 12/70 mm. Otočte zbraň do normální polohy a zaměřte hlaveň do bezpečného prostoru. Stáhněte závěr dozadu a volně vypusťte. Je podán první náboj ze schránky a závěr jej při svém návratu zasune do nábojové komory. Pokud chcete, můžete nyní doplnit nábojovou schránku o pátý náboj. Ostatně, kdykoliv, kdy je závěr vepředu a v nábojové schránce je volné místo, lze schránku doplnit.

Při přerušení střelby lze uvést zbraň do bezpečného stavu tak, že zbraň zajistíme a posunutím hmatníku na levé straně před lučíkem spouště uzamkneme nábojovou schránku. Pomocí napínací rukojeti stáhneme závěr dozadu, tím je z nábojové komory vytažen náboj. Závěr zachytíme v zadní poloze. Pokud chceme pokračovat ve střelbě, odemkneme nábojovou schránku a stiskem záchytu závěru závěr vypustíme dopředu. Ze schránky je podán nový náboj a zasunut do komory.

Uzamčení schránky lze použít i při potřebě rychlé změny náboje, například na naháňce při výměně brokového náboje za náboj s jednotnou střelou. Stačí zamknout schránku, vyhodit náboj z komory a rovnou do komory vložit nový náboj. Nyní vypusťte závěr vpřed a teprve teď odemkněte schránku. Pokud chcete mít další stejný náboj pohotově, můžete jej při zavřeném závěru vložit do schránky.

Úplné vyprázdnění nábojové schránky je také jednoduché – zajistěte zbraň a opakovaným pohybem závěru pomocí napínací rukojeti vyprázdněte schránku.

Střelecké dojmy

Když jsme se se zbraní seznámili, zkouším několikrát cvičně „na sucho“ nahodit zbraň. Vyvážení je příjemné, ale hmotnost jedné hlavně je při tažení trochu jiná než dvou hlavní u kozlice či dvojky. Prostě je to jiné. Navíc, vyvážení se u „automatu“ mění podle počtu nábojů ve schránce.

No nic. Uklízíme školní náboje a jdeme na střelnici.

Námi zkoušená brokovnice má hlaveň dlouhou 71 cm, osazena zahrdlením Modified. Jako první se rozhodujeme použít sportovní laborace Sellier & Bellot Skeet 24 Super s olověnými broky 2,0 mm. Naplnil jsem náboji schránku brokovnice i kapsy a spolu s Danem jsme se přesunuli na skeetové střeliště. Začínám pod vysokou věží, srovnal jsem si brokovnici pod loktem a hop! První holub vyletěl z okénka, pažba dosedla do ramene, prásk – nic a znovu prásk – nic až třetí rána a holub se těsně nad zemí rozloupl na několik kousků.

Doplním nábojovou schránku a dvojstřel – prásk, z holuba je sprška střepů, to už se točím na přilétajícího holuba a prásk – prásk. Teprve druhou ranou. Azarax nekope o nic míň ani víc než moje dvojka, alespoň se sportovní laborací ne. Stíhám na jednoho holuba střílet i tři rány, ale nemohu říci, že by to nějak výrazně zlepšovalo moje výsledky. Lehká hlaveň se chová jinak. Na konci kola si ale už zvykám, pomohlo mi také Danovo doporučení neplnit schránku víc než třemi náboji.

Pak brokovnici přebírá Dan. Holuby mu padají jako z partesu, co rána, to holub na cucky. Ano, tohle je střelec jiné ligy. Beru si od Dana Azarax a zkouším znovu obejít kolo. Dan mi přitom „rovná styl“. Teď už je to lepší, mnohem lepší. Neumím říci, zda je to tím, že jsem se s brokovnicí trochu sžil, nebo díky Danovým radám, nejspíš od každého trochu.

Těžší lovecké laborace a jednotná střela

Měníme náboje, přecházíme na těžké lovecké laborace Rio Game Load s 32 gramy olověných broků průměr 3 mm. S tímhle nábojem se už Azarax do ramene docela opře a mohu potvrdit, že pryžová botka s lamelami je přinejmenším příjemná.

Praktická rychlost střelby se o trošku zpomalila, ale není to tím, že se zpomalil mechanismus závěru, spíš mi trvalo o chvilku déle, že jsem si po každé ráně srovnal zbraň do záměrné. Na holubech bylo vidět, že broky mají nejenom větší průměr, ale je jich také víc.

Střídáme se s Danem, pomalu se lepším, většinou začíná stačit jeden náboj na holuba, pokud ne, jsem schopen vystřílet i tři náboje na jednoho holuba.

Mícháme náboje ve schránce, ale Azarax je zpracovává zcela spolehlivě. Dan si střílení začíná užívat, já taky, snažím se s ním držet krok, marně, na to prostě nemám, a tak sleduji chování zbraně. Pořád mám dominantní pocit, že mechanismus je velice rychlý. Potvrzuje i občasné podkouření – vytažení dýmu z hlavně vytahovanou a vyhozenou nábojnicí.

S nastávajícím soumrakem jsem poprvé zahlédl i jev, který jsem dosud znal jen z literatury: spalné plyny vytažené z hlavně vyhazovanou nábojnicí jsou tak horké a mají ještě v sobě trochu nespáleného plynu, takže při styku se vzdušným kyslíkem vzplanou. V praxi to vypadá, jako když kolem pouzdra závěru blikne žlutorůžový opar. Kupodivu střelec to většinou vůbec nevnímá.

Vypozoroval jsem, že se tak stane jen občas, při druhém nebo třetím výstřelu jdoucím rychle za sebou, kdy zřejmě došlo k ohřevu komory a plyny nestihly zchladnout. V literatuře jsem později našel, že se musí sejít správná teplota vzduchu, prach a laborace, v našem případě těžká laborace Rio 32 gramů. Faktem je, že jsme vystříleli poměrně velmi svižně asi 150 nábojů. Přitom nedošlo k nepříjemnému ohřátí předpažbí ani jiným nepříjemnostem a zbraň fungovala zcela spolehlivě.

Poslední přišly na řadě jednotné střely do brokovnice Rio Royal MG Slug o hmotnosti 32 gramů. Je to střelivo klasického brenneke stylu, ale v moderním provedení, s měděným jádrem v olověném těle. Zkusili jsme nastřílet pětiranovou nástřelku na 40 metrů, se zahrdlením Improved Cylinder (IIII), mířeno jen přes mušku a lištu. Dával jsem si hodně záležet, ale první dvě rány mě zaskočily. Viděl jsem jen jednu díru v papíře. Snažil jsem se dál, v papíře byly po pěti ranách jen čtyři díry.

Záhada se vyřešila sama po příchodu k terči, první dva zásahy se hodně překrývaly. Dva zásahy byly tak do 4 cm od dvojitého zásahu a ten poslední byl 9 cm vzdálený od dvojice. Prase by mělo dost kteréhokoliv z nich, ten jeden vzdálený mohl být důsledkem chyby střelce, přece jenom muška a lišta nejsou koncipovány na přesnou střelbu. I tak to byla přesnost, která daleko přesáhla moje očekávání.

K čemu brokový automat?

Dovolte mi zamyšlení, co s brokovým automatem? Vidím dva, možná tři okruhy užití. Především je to lov vodní pernaté. Tady prostě velkou kapacitu nábojové schránky užijete do aleluja a rychlé doplňování pod plnou nábojovou komorou vám při dobrém seznámení se zbraní umožní chrlit olovo či ocel do vzduchu jako z kulometu. K dokonalému loveckému zážitku pak stačí jen dobrý lovecký pes, který se postará o aport ulovené pernaté.

Sportovní střelba je dnes doménou kozlic, ale pokud chcete, naučíte se s automatem na to tata. Někomu přitom bude lehká hlaveň vyhovovat, pokud ne a vy toužíte po „sportovním automatu“, není problém zbraň dovážit.

Co mě opravdu překvapilo, to byl výkon s jednotnými střelami. V době, kdy kapacita samonabíjecí kulovnice je uměle omezena na tři výstřely, nabízí Azarax pět ran, které platí a pokud bych zbraň osadil například kolimátorem, nechtěl bych být na tom nesprávném konci hlavně.

Nechci hodnotit, jak moc je výkon dosažený v Sedlečku s jednotnými střelami Rio Royal MG unikátní a jak dalece by to zbraň dokázala s jakýmkoliv druhem jednotné střely, ale zjevně je možný a dobrý střelec na naháňce na černou v dobře zazvěřené honitbě s Azaraxem může přispět k výřadu opravdu významným podílem.

Hodnocení

Pokud mám samonabíjecí brokovnici Kral Arms Azarax hodnotit, pak bych řekl, že dostáváte mírně víc, než co si zaplatíte.

Je pravda, že nepohledové plochy jsou poměrně hrubě, účelově zpracované, ale pohledové plochy jsou čisté a mají slušnou povrchovou úpravu.

Na druhou stranu, spoušťový mechanismus byl příjemný, spoušť měla čistý chod přiměřeného s nedlouhým resetem. Pojistka i spoušť jsou v přiměřeném dosahu prstů ruky držící zbraň, pro moje krátké prsty byla spoušť sice jen tak tak, ale zvládl jsem to a případná podložka na čele pistolové rukojeti by to snadno vyřešila.

Pojistka v zadní úponě lučíku spouště je nezvyklá, ale zvyknete si na ni rychle a je ovladatelná jak pravákem, tak levákem. Chod všech ovládacích prvků byl jistý.

Pažba mé jinak celkem konfekční postavě sedla docela dobře až na dlouhý krk pažby před pistolovou rukojetí. Ten mi trochu připomněl anglickou pažbu. Ale to je můj individuální problém a pokud by to byla moje zbraň, měl by snadné již zmíněné řešení v podobě nějaké podložky.

Pohledově je zbraň líbivá, bronzový cerakote sice není klasika, ale nijak mě neuráží a je to trvanlivá, dobrá povrchová úprava. Křížové zdrsnění lišty bylo velmi účinné a záměrný obrazec nečekaně čitelný.

Pokud jste až dosud stříleli z klasických dvouhlavňových brokovnic, budete si chvilku zvykat, ale není to nic, co by nespravilo pár seancí na střelnici.

Silnou stránkou zbraně je rychlost a spolehlivost chodu závěru s lehkými a těžkými laboracemi.

Mechanismus sám byl bez zjevných vůlí a před i po střelbě úspěšně prošel „chřestýším testem“ – do nábojové komory dám školní náboj, zavřu závěr, vezmu zbraň do jedné ruky, zvednu ji a důkladně s ní zatřepu. Pokud něco v mechanismu chřestí, zbraň chřestýším testem neprošla a hledám příčinu chřestění. Nedělal jsem žádné testy použitých materiálů, ale posouzení stavu a chodu mechanismů zbraně skýtá naději na dobrou životnost zbraně.

Tedy konečné slovo – pokud hledáte univerzální zbraň za dobrou cenu a nemusí to být panská zbraň, pokud chcete samonabíjecí brokovnici s dobrým poměrem výkon / cena, pak je Kral Arms Azarax dobrou volbou.

Tlumicí systémy se od sebe příliš neliší, jen málo z nich něčím vybočuje. Pokud si koupíte tlumič od některé renomované značky, pravděpodobně bude spolehlivě sloužit. Klíč k nákupu je snadný – zjistěte si, zda výrobce svou produkci pravidelně inovuje a primárně se specializuje právě na tlumiče.

Dobrou pozici mají skandinávské značky, kde je příslušná tlumičová legislativa platná poslední tři desetiletí; hned v závěsu je Německo. Mimo EU najdeme další zajímavé výrobce, ale s ohledem na omezení dovozu vojenského materiálu do EU mají k nám výrazně složitější cestu.

Zmínil jsem, že na tlumičích toho není moc co vymyslet. Technologie tlumení výstřelu byla patentována už v roce 1909 a princip se za posledních sto let nezměnil. Výstřelové plyny je potřeba zachytit, zaměstnat a zchladit, aby nemohly mimo hlaveň skokově expandovat, nedošlo k zahoření zbytků nespáleného prachu a v důsledku kombinace jevů k hlasité ráně.

Jen si dovolím připomenout, že u nadzvukového střeliva tlumiče eliminují pouze hluk způsobený expanzí plynů, sonický třesk nadzvukově letící střely neovlivní. Při výstřelu nadzvukovým střelivem tedy hlukovou úroveň snížíte, ale pořád je to rána o hlasitosti asi 120 dB, rána porovnatelná s hlukem motorové pily.

Jak už to ale bývá, když dva dělají totéž, není to totéž. Každý z výrobců aplikuje do designu tlumičů vlastní priority. Někdo cílí na velikost a hmotnost, někdo na odolnost, jiný na cenu a další na maximální útlum. Často říkám, že tyto parametry jsou vzájemně závislé a tvoří pomyslný čtverec, kdy se ani jedna ze stran nemůže pohnout, aniž by neovlivnila ostatní.

Tuto teorii mi trochu rozbil příchod tlumičů vyrobených z titanu, kde za cenu hliníkového dostanete tlumič výrazně menší, lehčí a výkonnější. Otestoval jsem celotitanový Roedale TI48 a hybridní Freyr-Devik Ultimate Silence 3D, modely 131 a 231. Pojďme si je představit.

Titan ve 3D

Technologie tištění titanu je stará teprve několik let. Princip je podobný tisku z plastické hmoty, jen se materiál nepodává ze špulky. Titan je v prášku a ve vrstvách jej natavuje laser. Podle očekávání je výroba energeticky a technologicky náročná, tedy drahá. Titan se nehodí pro výrobu dílů efektivně vyrobitelných obráběním, např. s užitím víceosého CNC stroje. Na druhou stranu při tisku z titanu vzniká jen minimální odpad, protože produkt tvoříte podle strojového předpisu „na čisto“. 3D tištěný titan je vhodný pro díly, které jsou prostorově složité, výsledek může být tvarově komplexní, má nízkou hmotnost a je tepelně a mechanicky odolný.

Roedale TI48, který jsem měl možnost vyzkoušet, je celotitanový, kompletně vyrobený technologií 3D tisku. Nejde rozebrat a výrobce uvádí, že jej není třeba ani čistit. Na IWA 2022 jsem se na údržbu ptal přímo zástupců Roedale, s nadsázkou říkali, že jestli chci mermomocí TI48 vyčistit, ať ho strčím třeba do myčky nádobí. Vnitřní retenční systém je koncipovaný jako soustava drobných vzájemně propojených přepážek.

Tlumiče od Roedale jsou dimenzované na skupinu ráží daných průměrem střely. Mnou testovaný tlumič je označený jako 6,5 mm -.30“, což pokrývá veškeré kalibry do průměru střely .30“ včetně magnum ráží. Pokud tedy máte ve skříni kulovnici v ráži 6,5 až 300 Weatherby Magnum, nemusíte mít obavy, že byste tlumič ze zbraně „odfoukli“ nebo jej poškodili.

Tlumič TI48 má vnější rozměry 193 mm délky, průměr 48 mm, nasazuje se přes hlaveň, celkové prodloužení zbraně je o 128 mm. Vizuálně je velmi povedený, oproti obvyklým „bandaskám“ hezký i na pohled. Na těle má prohlubně a rýhy, finální povrchová úprava Cerakote je v tmavé grafitové barvě.

Za výhodu považuji, že pomocí výměnného adaptéru můžete tlumič používat na zbraně s různými závity. Adaptér lze z tlumiče vyšroubovat pomocí imbusu.

TI48 jsem testoval několik měsíců na kulovnici Weatherby Accumark Mark V ráže 308W a jeho výkonem jsem unešený. Papírově je útlum až 39 dB, což je daleko za běžným průměrem. Nejsem laboratoř, nemám hodnotu jak objektivně ověřit, ale co se týče celkového útlumu a redukce zpětného rázu, je pro mě Roedale TI48 na prvním místě ze všech tlumičů, které jsem kdy vyzkoušel.

Hybridní titanovo-hliníkové tlumiče Freyr-Devik

Poprvé jsem se s nimi setkal na IWA 2022 a letos na jaře jsem je mohl vyzkoušet na střelnici Placy, na akci pořádané společností Zbraně Šubrt, kde se naskytla i příležitost probrat technické detaily s panem Freyrem, spoluzakladatelem značky Freyr-Devik.

Norské tlumiče Freyr-Devik jsou známé především dobrým poměrem hmotnosti a výsledného útlumu, v nabídce je třeba úspěšná řada loveckých tlumičů Featherweight, volně přeloženo „lehký jako pírko“. Na ni navazuje řada Ultimate Silence 3D s modely 131 a 231. Nikoho nepřekvapí, že čísla udávají hmotnost tlumiče v gramech. Mezi sebou se liší v tom, že 231 se nasazuje přes hlaveň, zatímco 131 na její konec.

Tlumiče Ultimate Silence 3D jsou konstruované s 3D tištěným titanovým jádrem, plášť je z hliníku. Mají pevně daný závit a nejsou rozebíratelné. Čištění probíhá ponořením do povrchově aktivní kapaliny, která se postará o rozpuštění usazených povýstřelových zbytků. Použití ultrazvuku není doporučeno.

Oba tlumiče jsem vyzkoušel na CZ 600 v pažbě Alpha, ráže 308 W.

Freyr-Devik vyrábí svoje tlumiče pro konkrétní ráži a závit. Model 131 byl dimenzovaný v rážích do 308 W, 231 pro ráže do 300 Win. Mag. Opět je třeba zohlednit, že toto je maximální ráže včetně průměru střely, kterou výrobce doporučuje.

Přes tlumič pro 300 Win. Mag. není žádný problém bouchat 308 W a mnoho jiných ráží do průměru a výkonu 300 Win. Mag.

Freyr-Devik Ultimate Silence 3D 131

Z obou tlumičů mě zaujal především ten menší – model 131. Třináct deka na kulovnici skutečně vůbec necítíte. Přestože je tlumič konstruován jako „on barrel“, s radostí jsem ho na CZ 600 Alpha připnul a vůbec o něm nevěděl. Nevadila mi ani velikost 138 mm, která se přičetla k délce hlavně, protože CZ 600 ji má dlouhou, resp. krátkou jen 508 mm.

Profil tlumiče je kapkovitý, v nejširším místě má 43 mm. S „čízou“ si dokonale rozuměl. Jen škoda, že na své šoulací kulovničce CZ 527 s 16“ zkrácenou hlavní mám závit M14x1 a nemohl jsem tedy s tímto tlumičem dovést svou lehkou sestavu k dokonalosti.

Výkon modelu 131 je překvapivě vysoký. Útlum dobře funguje ve volné krajině, na střelnici však budete přeci jen potřebovat sluchátka. Z hlediska velikosti a hmotnosti však těžko budete hledat konkurenta. Na lov je model 131 perfektní.

Freyr-Devik Ultimate Silence 3D 231

Freyr-Devik Ultimate Silence 3D 231 je vícekapacitní varianta modelu 131, která se nasazuje přes ústí hlavně. Vnitřní titanové konstrukce těchto dvou modelů jsou stejné.

Hmotnost 231 gramů je stále vynikající parametr a díky většímu záchytnému objemu přepážek získáváte i vyšší účinnost útlumu. Tabulkově jsme až na 38 dB, což je opět hodnota vysoko nad průměrem trhu. Na střelnici s tímto tlumičem nebudete potřebovat sluchátka, v otevřené krajině byste vůbec neřekli, že výstřel pochází z plnotučné kulovnice.

Tlumič je dlouhý 170 mm, zbrani přidá celkem 122 mm, vnější průměr je 43 mm.

Model 231 má zajímavý zvukový projev. Zní až neuvěřitelně, že přes takto malý lehký tlumič efektivně utlumíte i magnumové ráže.

Závěr

Titan je pro tlumiče vynikající materiál. V porovnání s klasikou dovoluje celé zařízení zmenšit a zefektivnit jeho výkon.

Cenový rozdíl je podle mého názoru akceptovatelný – získáte větší volnost pohybu a efektivnější útlum.

Tlumiče Roedale a Freyr-Devik považuji technologicky za povedené, mezi sebou je však nelze spravedlivě hodnotit. Roedale TI48 je celotitan, Freyr-Devik Ultimate Silence 3D jsou hybridy.

Roedale TI48 používám několik měsíců a jsem s ním nadmíru spokojen.

Ze dvou uvedených Freyrů bych pro své lovecké potřeby volil model 131, abych jím doplnil svou lehkou šoulací kulovničku. Jak opakovaně říkám v diskusích o tlumičích: pro lov není zásadní top útlum, ale celkové pohodlí, to znamená hmotnost a konečná délka kulovnice a konkrétně model 131 toto stoprocentně plní.

Ať zvolíte Roedale, Freyr-Devik, nebo jinou značku, zvažte možnost použití jednoho tlumiče na více zbraních. Pokud to můžete ovlivnit, sjednoťte závity, použijte připojovací adaptér a vyberte si tlumič pro „nejtučnější“ ráži s největším průměrem střely. Tímto způsobem omezíte množství kartiček v trezoru a jeden nebo dva tlumiče poslouží pro všechny střelecké disciplíny.

Pokud stále váháte s nákupem, vyzkoušejte si tlumič u kamaráda a uvidíte, že vás to nalomí. Ani chybějící závit na ústí hlavně není problém – vykroužení závitu lze zařídit i na počkání, za cenu kolem dvou tisíc korun.