15,24×40 R Krnka je historický puškový náboj vyvinutý v roce 1869 českým konstruktérem Sylvestrem Krnkou pro potřeby ruské armády. Jedná se o bezokrajový náboj s centrálním zápalem, určený pro konverzi perkusních pušek na zadovky pomocí systému s výklopným závěrem, podobného britskému Snider-Enfield. Náboj byl používán v puškách Krnka M1867/M1869, které sloužily v ruské armádě až do konce 19. století.
Technické specifikace náboje 15,24×40 R Krnka
Parametr | Hodnota (metrická) | Hodnota (palcová) |
---|---|---|
Druh | Puškový | |
Maximální tlak | ~1000 bar | ~14500 psi |
Maximální úsťová rychlost | ~328 m/s | ~1075 ft/s |
Maximální úsťová energie | ~2000 J | ~1475 ft⋅lb |
Průměr střely | 15,24 mm | 0,600 palce |
Průměr krčku | 15,24 mm | 0,600 palce |
Průměr u zahrdlení | 16,76 mm | 0,660 palce |
Průměr základny | 16,76 mm | 0,660 palce |
Průměr okraje | 17,78 mm | 0,700 palce |
Tloušťka okraje | 1,27 mm | 0,050 palce |
Délka nábojnice | 40 mm | 1,575 palce |
Celková délka | 55 mm | 2,165 palce |
Historie
Náboj 15,24×40 R Krnka byl vyvinut v rámci modernizace ruské armády, která hledala způsob, jak efektivně přeměnit své perkusní pušky na zadovky. Sylvestr Krnka navrhl jednoduchý a spolehlivý systém s výklopným závěrem, který umožňoval tuto konverzi. Náboj byl vyráběn v několika ruských arzenálech, včetně Tuly, Sestrorecku a Kyjeva.
Použití a kompatibilita
Náboj byl primárně určen pro pušky Krnka M1867/M1869, které byly konverzemi starších perkusních pušek. Tyto zbraně byly používány ruskou armádou během rusko-turecké války (1877–1878) a zůstaly ve službě až do přijetí pušky Mosin-Nagant. Náboj nebyl kompatibilní s jinými zbraněmi a byl specificky navržen pro systém Krnka.
Balistické vlastnosti
Náboj 15,24×40 R Krnka měl relativně nízkou úsťovou rychlost a energii ve srovnání s pozdějšími náboji. Typická úsťová rychlost byla kolem 328 m/s a energie přibližně 2000 J. Střela byla olověná s dutinou v základně, do které byl vložen kovový čep, jenž při výstřelu expandoval střelu a zajišťoval těsnění v hlavni.